Je to už pár let, co jsem žila v Praze a nedokázala jsem si vůbec představit, že by tomu bylo jinak. Měla jsem radost z toho, že jsem si předělala malý byt, na prostor, který se mi opravdu moc líbil a každého, kdo mi řekl PRODEJ HO A KUP SI DŮM, jsem ujišťovala, že tohle nikdy neudělám.
Ale život běžel dál a laskavě, ve svém plynutí, ujišťoval zase mě, že nezáleží na tom, co jsem kdy řekla a jaký byl můj původní záměr, PROTOŽE nelze už dlouho přehlížet fakt, že jsem změnila názor a začala toužit bydlet jinde a jinak, v domě, který stojí na venkově v přírodě.
Uvědomila jsem si, že Život JE především posun, změna i POHYB, který ať chceme nebo nechceme, děláme pokaždé, jakmile se pro cestu z města rozhodneme.
A proto bylo nutné se rozhodnout opustit práci, prodat byt a odejít z jistot velkoměsta. "Cože? Vždyť to je úplné šílenství?" Křičelo něco ve mně. Ono se to řekne, stačí se jen rozhodnout. Ale taková rozhodnutí nejsou vůbec snadná.
Jenomže...
Bez rozhodnutí opustit jistoty velkoměsta a předělat byt bychom se nikam neposunuli a byli bychom nuceni zůstat tam, kde nám to přestávalo dávat smysl.
A tak vám dnes mohu říct, že přes všechny překážky a obavy, kdy jsme sebe museli ujistit, že předělat byt a prodat ho, a pak odejít z jistot velkoměsta = Cesta z města, je správné rozhodnutí, jsme nakonec dostali vše, po čem jsme toužili a i mnohem víc.
Já jsem si díky promyšlené proměně mého bytu ověřila, že know-how, které jsem dosud o rekonstrukcích a designu interiéru získala, mi pomohlo splnit nejenom můj sen o bydlení a životě v přírodě na rodovém statku, ale zároveň jsem díky němu navíc získala:
SVOBODU A SEBEREALIZACI, protože miluji renovovat náš sto let starý statek, zakládat zahradu se záhony a pečovat o půdu a pozemek,
možnost mít VÍCE AKTINÍHO POHYBU v přírodě, který mi ve velkoměstě tolik chyběl,
možnost pěstovat si vlastní bio ovoce i zeleninu, a žít s rodinou MNOHEM ZDRAVĚJŠÍ život.
A zároveň mi poskytl možnosti si zrealizovat všechny moje SNY A TOUHY nejen o proměně vlastního domova, ale i o způsobu, jakým sdílím a předávám své rady a zkušenosti vám ostatním.
A vy to můžete dostat taky!
Domov, který možná nebude tak luxusní jako ten před tím, ale bude domovem, který budete i tak více milovat, protože získáte novou životní příležitost, třebas v podobě nové práce nebo nových koníčků. Získáte možnost žít zdravěji, pohybovat se na čerstvém vzduchu, ale především objevíte nový pohled na život, který vám bude dávat smysl.
Na chalupě v přírodě, v klidu a hojnosti matky Země, vytváříme nové příležitosti, jak posunout náš život k větší soběstačnosti a seberealizaci.
Zabýváme se tu činnostmi typickými pro venkov. Pečujeme o půdu a pozemek, renovujeme 100 let starou chalupu a vracíme prostor staré usedlosti do funkčního stavu a navazujeme na její tradiční využití rodového statku.
Ale vždycky tomu tak nebylo. Když mi bylo něco málo přes dvacet toužila jsem po jiném životě. Odešla jsem žít s mým mužem do Prahy. Byli jsme nadšení velkoměstem a já toužila po manažerské práci.
Pracovali jsme pro nadnárodní korporace, později vybudovali vlastní firmu. Pořídili jsme si v Praze náš byt. A za tu dobu života poznali mnoho lidí, jak cizince tak známé osobnosti.
Stoupali jsme po žebříčku hodnot dnešní konzumní společnosti. Žili jsme klasickým městským životem, který přináší jistoty v podobě práce a peněz.
Když jsme se do Prahy přestěhovali nastoupila jsem do televizní společnosti (TV Nova) a pracovala jsem jako asistent výzkumného oddělení. Poznala jsem osobně Vladimíra Železného, pravidelně jsem mu nosila výsledky sledovanosti pořadů, které komentoval v pořadu Volejte řediteli.
Manžel Radek pracoval jako šéf logistiky ve firmě Marimex. Dnes jsou to významní prodejci bazénů a bazénového příslušenství.
Po získání zkušeností v televizi jsem nastoupila do mediální agentury Médea, tam jsem pracovala a byla v osobním kontaktu s Jaromírem Soukupem, který je vlastníkem Médey a dnes ho dobře znáte z televizní stanice TV Barandov.
Radek pak pracoval na projektu restrukturalizace logistiky ve firmě Vari a potom nastoupil jako manažer logistiky, kde řídil komplexní zásobování a skladové hospodářství firmy Scholler, která následně sfúzovala s Nestlé.
O něco později jsme vybudovali vlastní firmu, která vlastnila licence na zmrzliny nadnárodní korporace Nestlé Švýcarsko a v jistém okamžiku jsme zaměstnávali 150 zaměstnanců. Radek zastával pozici generálního ředitele a já jsem řídila marketing a finance.
Život nám utíkal mezi prsty, pracovali jsme od rána do večera a neměli čas, který bychom potřebovali pro syna Matouše.
Přemýšleli jsme: "Je tohle život?" Možná namítnete, že jsme se přece museli mít skvěle a vy byste určitě nad takovými hloupostmi nepřemýšleli, ale opak je pravdou.
Když budujete firmu od základu, tak ji obětujete všechno. Jenomže nikdy dopředu nevíte, co budete muset řešit, jak velké úsilí budete muset v čase obětovat a jak dlouho firmu budete mít.
Jakmile jsme se trochu osvobodili, mohli jsme uvidět obraz získaný z prožitků našeho dosavadního života.
Poznali jsme svět vrcholových manažerů fungujících pro nadnárodní korporace, majitelů velkých firem, podnikatelů a známých osobností.
Měli jsme možnost si prožít, jak je takový svět náročný, plný strastí, manipulace a přetvářky.
Jak hodně v něm ještě všichni usilují o uznání a úspěch. Jak málokdo se dokáže vzdát získaných privilegií, nemluvě o lpění na majetku či na penězích.
Po více než dvaceti letech života v pražské novostavbě ve Strašnicích jsme pochopili, že náš život nám už nepřináší radost, a že se musí změnit.
Čím dál častěji jsme pociťovali, že život ve městě nás obrovsky limituje. Že nám nenabízí možnost volby být více soběstační, zdravější a mít větší prostor k seberealizaci.
Přestali jsme toužit po manažerských funkcích, pochopili jsme, že na konci této služby se nelze dočkat ničeho dobrého, než syndromu „vyhoření“.
Z bytu jsme častěji vyjížděli ven do přírody. Byl to už jen prostor plný dočasně hodnotných věcí. Každý měsíc přicházely účty, díky nimž jsme byli otroky systému, z kterého jsme toužili stále více uniknout.
Táhlo nás to víc a víc do přírody, k péči o půdu a pozemek. K tradičním venkovským činnostem, které jsme znali od našich babiček. K prostoru, který nám umožní se seberealizovat.
Poskytne nám možnost pohybu a být alespoň částečně nezávislí na stravě ze supermarketu a žít o něco zdravěji. Dávalo nám smysl mít vlastní les. Vize být více soběstační v podobě úrodné půdy či dřeva, jako paliva, jasně rozhodla.
Prodali jsme v Praze byt a vydali se na cestu z města - odstěhovali se na venkov. Nemohli jsme ani jinak. Tato volba nám přišla do cesty a my jsme s ní souhlasili a rozhodli se ji využít.
Rádi jsme opustili práce manažerů a vyměnili je za traktor a motorovou pilu.
Mám pro vás dobrou zprávu, cesta z města je možným východiskem. Tak se vydejte se mnou po stopách snů a tužeb, až k nám, na rodový statek, a nechte se překvapit, čeho a jakým způsobem můžete s trochou snahy zde dosáhnout.
Když jsme žili víc než 40 let v městských bytech, tak jsme o možnostech, které nám nabízí venkov jenom snili. Jen jsme si představovali ty nádherné pocity spojené se životem v přírodě, v pohybu na čerstvém vzduchu.
Uměli jsme si představit, jak praská oheň v krbu, který ohřívá pokoj a vytváří v něm příjemnou atmosféru. Ale už jsme si neuměli představit kolik takový krb může ohřát místnosti a taky tu práci, kterou je potřeba udělat k získání palivového dřeva a na další zimní sezónu. A nedokázali jsme si dost dobře představit, co znamená pečovat o pozemek v souladu s přírodou, aniž bychom do něho zasahovali stroji nebo chemickými přípravky.
Neuměli jsme odhadnout, co která práce obnáší, kolik nám vezme síly a kolik času zabere a jak dlouho nám bude trvat celý pozemek obhospodařit.
Sdílím své zkušenosti a praktické rady v průvodci Jak si změnit život aneb Bydlete v přírodě, zdravě i soběstačně, ve kterém se dozvíte přesně tu dávku informací, kterou potřebujete, abyste se konečně posunuli o další krok k cíli a rozhodli se přestěhovat na venkov.
Seznámím vás detailně s postupy a zkušenostmi, díky kterým jsme se posunuli směrem k finanční svobodě, k větší soběstačnosti, ale zároveň velmi efektivně s rozumnými výdaji investovali do proměny pozemku a domu.
Každý den, krok za krokem, postupujeme k naplnění našich vizí, jejichž cílem je zdravý, nezávislý a udržitelný způsob života.
Tohle je přesně ten důvod, pro který jsem opustila ten "skvělý pražský" život a rozhodla se ho vyměnit za štětec, marmeládu a záhon.
Komentar